Náš přístup

Co nás odlišuje od běžných školení

Design thinking se dnes učí na mnoha místech. Rozdíl je v tom, jak se učí – a co si tým skutečně odnese domů. Zde je několik věcí, které náš přístup konkrétně definují.

Odkaz zkopírován!
01

Reální uživatelé přímo na místě

Většina workshopů design thinking pracuje s fiktivními personami a simulovaným testováním. Naše workshopy zahrnují testování s reálnými uživateli přímo během dne. Tým neodchází s hypotézami – odchází s pozorovanými reakcemi skutečných lidí. Tento rozdíl je zásadní pro kvalitu rozhodnutí, která tým po workshopu přijme.

02

Zrychlená verze bez zkratek

Zrychlená verze design thinking neznamená přeskočení důležitých fází. Každá z pěti fází – empatizace, definice, ideace, prototypování a testování – je přítomna v plném rozsahu. Zrychlení se dosahuje efektivnější facilitací, přesnějšími instrukcemi a eliminací neplodných diskusí. Tým projde celým procesem, ne jeho zkratkou.

03

Retrospektiva jako součást balíčku

Učení z workshopu se završuje až po implementaci. Facilitovaná retrospektiva, která proběhne několik týdnů po dni workshopu, pomáhá týmu reflektovat, co se při aplikaci metod v praxi povedlo a co ne. Tato fáze je standardní součástí každého workshopu – není to doplňková služba.

04

Přizpůsobení konkrétnímu problému

Workshop není generický kurz design thinking. Pracuje se s konkrétní výzvou, kterou tým přinese. Facilitátor se před workshopem seznámí s kontextem a přizpůsobí strukturu tak, aby výstupy byly přímo použitelné. Abstraktní cvičení jsou nahrazena reálnými scénáři z prostředí týmu.

05

Dokumentace výstupů

Po workshopu tým obdrží strukturovanou dokumentaci všech klíčových výstupů – od How Might We otázek přes nápady z brainstormingu po poznatky z uživatelského testování. Nic nezůstane jen v hlavách účastníků nebo na útržcích papíru, které se ztratí v šuplíku.

06

Formát pro celý tým

Workshop je navržen pro skupiny čtyř až dvanácti lidí. Tato velikost není náhodná – je to rozsah, ve kterém design thinking funguje přirozeně. Menší skupiny ztrácejí diverzitu pohledů, větší skupiny ztrácejí kohezi. Čtyři až dvanáct je optimální prostor pro produktivní kreativní práci.

Přístup k učení

Teorie versus praxe v jednom dni

Design thinking je disciplína, která se naučí jedině praxí. Čtení o metodě How Might We a skutečné přeformulování reálného problému jsou dvě zcela odlišné zkušenosti.

Tradiční přístup ke školení

Přednáška o metodách bez praktického použití
Fiktivní příklady vzdálené od reálné práce týmu
Testování simulováno, ne provedeno s uživateli
Žádné sledování toho, co tým po školení dělá jinak
Výstupy existují jen v hlavách účastníků

Workshop Kazoni Fohebe

Metody se učí praxí na reálném problému týmu
Celý den pracuje tým se svou vlastní výzvou
Testování se skutečnými uživateli přímo na workshopu
Retrospektiva po implementaci uzavírá smyčku učení
Strukturovaná dokumentace všech výstupů
Facilitátor provází tým procesem design thinking
Role facilitátora

Facilitátor není přednášející

Klíčový rozdíl v přístupu spočívá v roli facilitátora. Nejde o lektora, který přednáší a tým poslouchá. Facilitátor vytváří podmínky pro to, aby tým sám přišel na odpovědi. Klade otázky, strukturuje čas, zabraňuje skupinovému myšlení a pomáhá týmu zůstat u uživatelských potřeb, ne u interních předpokladů.

Tento přístup má konkrétní důsledek: tým se nenaučí, co si facilitátor myslí o problému. Naučí se, jak o problémech přemýšlet sám. To je přenositelná dovednost, která zůstane v týmu dlouho po skončení workshopu.

Kontaktujte nás